Aňa. Kdo by neznal tuhle nádhernou zrzku? Ještě nedávno jsme ji všichni sledovali na našich televizních obrazovkách a v kinech, nyní však její tvář (alespoň tu kreslenou) můžeme vídat i v knihkupectvích. Ano, Aňa před nedávnem (přesněji vloni v listopadu) vydala svoji první knihu s názvem P.S., která se ihned po několika dnech od vydání vyprodala. Od té doby proběhl dotisk této již od pohledu milé knihy a v knihkupectvích se stále drží v žebříčku Top 10 nejprodávanějších knih.

Kniha se skládá z několika úvah, dalo by se říci fejetonů, které Aňa psala pro Elle po celých pět let. Každý fejeton má svůj osobitý vzhled vzhled stránky (viz obrázek nahoře). Také je každý rok oddělen dvou stránkou plnou kreseb. Ilustrátorka Lela, sestra Aňi, tuto knihu doplnila barevnými kresbami, které vyjadřují téma daného fejetonu. Navrhla i přebal knihy, který již od pohledu láká čtenáře k tomu, aby si knihu přečetli. A všimli jste si té gumičky na knize? No není to dokonalý prvek? Je tam kvůli tomu, že má kniha působit jako deník, jak se zmínila Aňa v jednom rozhovoru.

Co se týče jazyka, Aňa používá spisovnou i obecnou češtinu. Kniha se čte velmi lehce a dokáže ve vás vzbudit spoustu pocitů. Témata jsou různá. Zmiňuje se nejen o svých rodičích, dětství a prvních zkušenostech, ale také o svých dětech, lásce a životu samotném. Často filosofuje nad životem a nad tím, jak si jej užívat a nebát se jej prožít. Také ale píše o tom, co zrovna cítí (např. těhotenství).

Já jsem se do knihy zamilovala na první pohled. Doslova. Od jejího vydání po knize toužím, ale stále jsem nenašla prostředky na to, abych si ji koupila. Když jsem ji dostala od svého nejmilejšího, myslela jsem, že opravdu puknu radostí. Cítím se inspirována. Chci psát, chci více číst, chci se zabývat více tím, co dělám, ale především chci žít. Při čtení jsem si uvědomila tolik věcí, jako třeba to, jaké štěstí mě za posledních skoro pět měsíců potkalo. Nevím, zda to tak mám jen já, nebo takhle kniha působila ještě na někoho, ale přísahám, že mě za dlouhou dobu neovlivnilo nic tak, jako právě P.S. Knihu jednoznačně doporučuju, nejen mladým dívkám či ženám, ale všem, bez ohledu na pohlaví.

P.S.: Sama ji řadím na poličku s těmi nejoblíbenějšími knihami.

„Život je krásný i se všemi bolestmi, které překonáme. Které musíme překonat, abychom mohli dál žít.“

Lucie (Lu) Pelčáková